Samozřejmě, ne vždy jsou naše zkušenosti to, bez čeho bychom se neobešli. Zejména pokud jde o život v ústavu, kam se dostanete jako dítě a podaří se vám z něj dostat až po více jak 20 letech, jako dospělému člověku. Důležité je vědomí toho, že ani zdi ústavu nejsou nic, co by nešlo překonat.
Beseda, kterou jsme uspořádali pro naše přátele, pečující rodiče i samotné lidi se zdravotním znevýhodněním nám doslova vyrazila dech. Petr Laník, který si s námi přijel povyprávět o své životní cestě, byl otevřený a velmi inspirativní. Prezentace, kterou pro nás připravil, byla vyčerpávající.
Co myslíme, že bylo pro nás nejdůležitější, byla vidina toho, že s dobrou podporou jde žít běžným způsobe života, i když ve vás zpočátku nikdo moc nevěří.
Žít běžným způsobem života, to je to, oč vlastně jde SIPOŘE nejvíc. A týká se to všech, nejen lidí se znevýhodněním, ale i nás samotných.
Děkujeme Petrovi a přejeme mu vše dobré v jeho dalším životě. Jak jsme pochopili, aktuálně nejvíc při hledání zaměstnání. Hodně zdaru!
