V sobotu 13. dubna 2024 se uskutečnil náš výlet do Lesního baru v Lipové lázních. Akce proběhla skromnějším počtu, přesto si ji všichni zúčastnění užili. Počasí výletu přálo, protože bylo příjemné počasí (nebylo horko ani zima).
Z Jeseníku jsme vyrazili do Horní Lipové Vlakem a pro některé byla samotná cesta vlakem velkým zážitkem. Z Nádraží v Horní Lipové jsme se vydali na pěší túru do Lesního baru. Cesta vedla lesem do kopce a byla dlouhá 1,5 km. Do Lesního baru jsme dorazili kolem 10:30 hod.Odměnou nám byla přestávka na oběd. Všichni jsme si pochutnali na místních specialitách, především na uzených klobásách a špekáčcích , které jsme si opekli na ohni.
Po občerstvení jsme se vydali zpátky do Lipové na nádraží. Zde jsme si čekání na vlak zpříjemnili prohlídkou místního železničního muzea.
Ohlasy účastníků:
Jedna z maminek, která se na vydala výšlap s dcerou, hodnotí slovy:
„Bylo to fajn. Moc jsme si to dcerou užili. Bylo super, že jsme vyšli dřív, protože jsme se vyhnuli velkým davům. Tempo bylo tak akorát. Šli jsme pospolu a cestou jsme se mohli společně bavit, užívat si přátelskou atmosféru a přírodu”.
Otec nejmladšího účastníka hodnotí tento čas slovy:
Sipora nabídla nám, rodičům, možnost poslat naše „speciální“ ratolesti na výlet. Dokonce s tím, že můžeme čas využít pro sebe. Tentokrát nám tato nabídka velmi přišla vhod a byla k „nezaplacení“. Dlouho jsme si lámali hlavu, jak to uděláme, abychom byli na divadelním představení
naší mladší dcery oba dva rodiče, protože s Jonáškem jít do divadla moc nejde.
Samotný výlet si Jonáš moc užil. Hitem byla cesta vlakem a zlatý hřeb výletu – zmrzlina. Všechno nám to pak svojí řečí líčil. Jinak Jonáš zrovna nemá jednoduché období a větší počet lidí ho spíš značně znervózňuje. Proto jsme měli obavy, jak to celé proběhne a kdy nám kdo bude volat, ať si pro něj přijedeme
Bylo pro mne hluboce dojemné, že při předávání z výletu Jonáš zářil. Ještě víc se mě pozitivně dotklo, jak parta ze SIPORY líčila, že to bylo moc fajn i pro ně a že společný čas s ním si užili. Dokonce, že se jim po rozloučení i stýskalo. Spíš slýchám, jak nespolupracoval, koho poštípal a jak situace nedokázal zvládnout. Ze srdce děkuji. Fotky vytiskneme do Jonášovy zážitkové kroniky, protože máme všichnina co vzpomínat.
Fotografie:
